Z předchozí kapitoly, vycházející ze závěrů mnoha studií, vyplývá, že spotřebitelé, tedy potenciální zákazníci, nejsou k problematice udržitelného rozvoje rozhodně apatičtí. Naopak, jednotlivých problémů jsou si vědomi a promítají je do svého chování. To samé očekávají od firem. Jsou poměrně otevření nákupu „zelených“ produktů a někteří jsou si za ně ochotni i připlatit. To, že mají tyto produkty stále malé podíly na trhu, naznačuje, že zde existují určité bariéry v nákupním chování (více o nich v kapitole 2.6.2), ale také že zde stále ještě existuje marketingová příležitost. Jak ale napovídají data z USA a Kanady, kde jak mezi lety 2008 a 2009, tak 2009 a 2010 vzrostla nabídka „zelených“ produktů v obchodech v průměru o více než 70 %[1], tato příležitost nemusí vydržet věčně.
Že aspekty udržitelnosti u produktů i ve firemním chování představují dlouhodobý trend a nikoli jen krátkodobou módu dokazují data z období nedávné hospodářské krize. Kupříkladu celková suma výdajů na „zelené“ zboží a služby ve Velké Británii v roce 2009 byla o 18 % vyšší než v roce 2007.[2] Odpovědné chování firem v podstatě ocenili i investoři. Společnost A.T. Kearney sledovala během krize v roce 2008 výkonnost akcií a konstatovala, že: „…v 16 z 18 zkoumaných odvětví společnosti považované za zaměřené na udržitelnost překonali výkonnost ostatních firem…“[3] Obecně tzv. „společensky odpovědné investování“ (z anglického „socially responsible investment“, zkratka SRI), tedy investování beroucí v úvahu společenskou odpovědnost firem, nabývá ve finanční sféře na významu.[4]
Jedním z argumentů, proč by firmy měly aspirovat na trvalou udržitelnost, jsou také zaměstnanci. Studie ukazují, že celosvětově by zhruba 80 % pracovníků preferovalo zaměstnání v organizaci s dobrou reputací, co se týče environmentální odpovědnosti.[5] Toto platí hlavně pro tzv. generaci Y, neboli pro lidi, kteří jsou v současné době ve věku zhruba 20-30 let. Pro tuto skupinu v budoucnu nepostradatelných talentů je důležitá kvalita života, což je jedním z důvodů, proč by rádi pracovali pro společensky odpovědné zaměstnavatele. Je tedy na firmách, zdali tuto poptávku vyslyší a získají si tím jejich přízeň.
Na základě výše uvedených argumentů lze konstatovat, že udržitelný rozvoj není pro podnikatele jen příkazem doby, ale znamená pro ně i příležitost. Ti, kdo se jí rozhodnou nevyužít ho však mohou vnímat i jako hrozbu a měli by minimálně analyzovat rizika, kterým jsou či budou vystaveni. Naplno tuto příležitost využít potom znamená přejít ve všech firemních procesech na tzv. udržitelný marketing.
[1] TerraChoice. The Sins of Greenwashing: Home and Family Edition 2010 [online]. s. 11.
[2] The Co-operative Bank. Ethical Consumerism Report 2010 [online]. 2010. s. 2.
[3] A.T.Kearney. "Green" Winners: The performance of sustainability-focused companies during the financial crisis [online]. 2009. s. 1.
[4] Investopedia: Socially Responsible Investment – SRI [online].
[5] Tandberg. Corporate environmental behavior and the impact on brand values [online]. 2007. s. 7.
Žádné komentáře:
Okomentovat