Zařadit do této práce kapitolu o historii se mi na první pohled zdálo nadbytečné. Uvědomil jsem si ale, že mít o ní alespoň základní přehled je důležité pro pochopení současné situace na trhu, zejména některých bariér, kvůli kterým jsou dnes tržní podíly „zelených“ výrobků tak malé.
Předně udržitelný marketing není úplnou novinkou, ani čistě záležitostí několika posledních let. Jakkoli se jeho dnešní pojetí liší, sdílí celou řadu vlastností s marketingovým přístupem, který se objevil na konci 80. let minulého století. Tehdy řada přírodních katastrof vyvolala u spotřebitelů zájem o životní prostředí, na který firmy reagovaly řadami „zelených“ produktů. Tyto výrobky ovšem nesplnily očekávání spotřebitelů. Joel Makower, zakladatel GreenBiz.com, to shrnul následovně: „Mnohé z těchto raných produktů se vyloženě nezdařily: biodegradabilní odpadkové pytle, které se rozpadaly poněkud příliš rychle; fluorescenční zářivky, které vyzařovali světlo příšerných barevných tónů; výrobky z recyklovaného papíru asi tak jemné, jako brusný papír; zelenější čisticí prostředky, které prostě nefungovaly.“[1]
Nadto se ukázalo jako velmi problematické značení „zelených“ výrobků. V této oblasti v té době neexistovala žádná regulace, ani žádná doporučení. Mnohá označení, jako „bezpečný“, „přírodní“ či „přátelský k planetě“, neměla žádnou obecně uznávanou definici a ukázala se jako nepřesná, neověřitelná či přímo jako postrádající význam.
U spotřebitelů se logicky dostavilo zklamání i zmatení, které bylo, dle mého názoru, jednou z hlavních příčin opadnutí jejich zájmu. Pokud chce někdo s udržitelným marketingem dnes uspět, musí se z těchto chyb poučit. Funkčnost výrobků již nesmí být upozaděna a v komunikaci se musí postupovat opatrně (více o tomto v kapitolách 4.6.1 až 4.6.4).
Žádné komentáře:
Okomentovat