Ještě, než se pustíme do rozebírání problematiky samotné, začněme stručnou definicí pojmů.
Trvale udržitelný rozvoj (často také označovaný jako „udržitelný rozvoj“ - toto označení bude nadále užíváno i v této práci) byl poprvé definován v roce 1987 Světovou komisí OSN pro životní prostředí a rozvoj ve zprávě „Naše společná budoucnost“ následovně:
„Trvale udržitelný rozvoj je takový způsob rozvoje, který uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by oslaboval možnosti budoucích generací naplňovat jejich vlastní potřeby.“[1]
Mezinárodní komunita uznala udržitelný rozvoj jako prioritu ve formě přijatého akčního plánu „Agenda 21“ na summitu OSN v Riu de Janeiru v roce 1992 a znovu se touto problematikou zabývala o 10 let později na summitu v Johannesburgu. Je důležité si uvědomit, že podstatou udržitelného rozvoje není omezování hospodářských aktivit a ochrana životního prostředí, nýbrž integrace tří stejně významných pilířů, které byly definovány na Světovém summitu OSN v roce 2005, tedy ekonomického rozvoje, sociálního rozvoje a ochrany životního prostředí.
Marketingové komunikace můžeme definovat jako „prostředky, kterými se dodavatel zboží, služeb, hodnot nebo myšlenek prezentuje své cílové skupině se záměrem stimulovat dialog, vedoucí k lepšímu obchodnímu nebo jinému vztahu“.[2] Jádrem je přitom snaha „…přímo nebo nepřímo informovat, odlišit se, připomenout, ujistit nebo přesvědčit cílovou skupinu k jednání.“[3].
Pod pojmem marketingové komunikace rozumíme veškeré relevantní komunikace s trhem, řadíme pod ně: reklamu, podporu prodeje, public relations, přímý marketing, sponzoring, nová média, osobní prodej a obaly.[4] Jedná se tedy o pojem podstatně širší, než je reklama, která s ním bývá nejčastěji spojována. V této práci se budu zabývat marketingovými komunikacemi, jako celkem, v některých částech se ovšem omezím na náhled na problematiku jen optikou reklamy.
[1] Naše společná budoucnost. Praha: Academia, 1991. s. 47.
[2] EGAN, J. Marketing communications. 2007. s. 1.
[3] EGAN, J. Marketing communications. 2007. s. 2.
[4] VYSEKALOVÁ, J. a MIKEŠ, J. Reklama: Jak dělat reklamu. 2003.
Žádné komentáře:
Okomentovat